středa 18. října 2017

Jeden německý život

Prostě jsme se s tím svezli

Autor: Baru

Dokumentární film Jeden německý život je rozhodně jedním z mála velice působivě natočených snímků, ve kterém ani tak nejde o fakta, jako o efekt, kterým na diváka působí. Černobílé záběry na 105 let starou nacistickou sekretářku, která popírá jakoukoli vinu na spoluúčasti na nejbrutálnějším světovém zločinu, jsou nejen geniální a dech beroucí, ale kouká z nich upřímnost a ve vás vře milion rozporuplných pocitů, které byste chtěli umět vyjádřit. Kniha na motivy tohoto filmu je sestavena na základě výpovědi, kterou Brundehilde Pomselová poskytla tvůrcům, obohacena o dodatky současného německého politologa a historika Thore D. Hansena, který na ni vnáší světlo z pohledu nejaktuálnější politické situace ve světě.


Pojďme si tuto ženu, o které bude v následujících řádcích řeč, krátce představit. Brundehilde Pomselová byla svého času nejlepší „kancelářskou krysou“ napříč Berlínem. Svou pozici si budovala pomalu, ale jistě, a při výběru pracovního stolu na svůj status moc nekoukala – jednoduše ji zajímal plat a dostatečně příjemné a luxusní prostředí, ve kterém bude pracovat. Začínala jako obyčejná písařka v Říšském rozhlasu, během pár let pak byla schopna dopracovat svou kariéru až do soukromých kanceláří Josepha Goebbelse a až do roku 1945 se pohybovala mezi nejvyšší nacistickou elitou.

Roky přepisovala nejdůležitější dokumenty této totalitní ideologie, roky měla přístup k zakázaným sejfům, večeřela s velkými nacistickými zvířaty u jednoho stolu. Přesto svou vinu jakkoli popírá. 

Humbook 2017

Humbook 2017
Autor: Olivka

Dne 7. 10. 2017 proběhl již druhý ročník literárního festivalu Humbook. Hlavními hosty byly Joelle Charboneau, Anita Grace Howardová a Jenny Hanová. Z českých spisovatelů jsme mohli vidět Martina Bečana, Vilmu Kadlečkovou a Ladislava Ziburu. Na programu byla také spousta zajímavých besed a workshopů.


Na besedě s Jenny Han nám sama autorka prozradila informace o nové filmové adaptaci knihy P. S. Stále tě miluji (ano, správně, už se na ni hrozně těším), o tom jak vymýšlí jména svých postav, o svém velkém snu setkat se s J. K. Rowlingovou a zeptat se jí, jestli nebudou nejlepší kamarádky (bože, jak ráda bych byla nejlepší kamarádkou obou těchto dam), a rovněž oznámila, že tentokrát už vážně nebude žádný další díl s Larou Jean (bohužel).

Anita Grace Howard promluvila o své zálibě ve hřbitovech, o svém strachu z panenek, o tom, co ji inspirovalo k psaní young adult literatury, o svém zajímavém módním stylu, i o tom, proč je v jejích knihách barevné písmo. A pozor, prozradila, že chystá novou knihu - reeteling princezny na hrášku (již teď ji nutně potřebuji).
A co víc, byli jsme přímo u křtu její nové knihy Krveřůž.

středa 11. října 2017

Batoh, medvěd a osm kartonů vodky

Encyklopedie strastiplných zážitků židovského emigranta
Autor: Baru

Autobiografický román Lva Golinkina si u mě ihned po přečtení anotace vydobyl hodně semínek pozornosti. Na rozdíl od kvant historických knížek s podtónem světových válek je tahle jedna z mála svého tématu, která se mi dostala do rukou. Dala jsem na stručnou charakteristiku díla a do téhle naprosto neznámé knížky se pustila s trochou více očekávání, než snad bylo nutné. Anotace slibovala zábavný, poučný a dojemný příběh báječného vypravěče. Avšak bylo tomu skutečně tak?


Ocitáme se ve špinavém průmyslovém srdci Ukrajiny a setkáváme se s židovskou rodinou Golinkinových. Datují se přelomová 80. léta a komunistická situace v SSSR se začíná pozvolna vyhrocovat. Ani téměř 40 let po druhé světové válce Židé nenalézají klid a v roce 1989 jsou nuceni ze Sovětského svazu nadobro uprchnout. Záchytným bodem, na nějž se upínají naděje sta tisíců lidí, jako téměř po celé toto staletí, se stává Západ.

Kniha Batoh, medvěd a osm kartónů vodky má být sice vyprávěna z pohledu očí devítiletého chlapce, ale ihned po první kapitole zjistíte, že tomu tak rozhodně není. Tahle knížka je možná dobře napsaným cestovním almanachem, ale není to příběh, který by stál za přečtení, pokud opravdu hledáte příběh jako takový. Nenajdete tu emoce, celé je to prošpikované detaily, které by byly vhodné možná tak do vysokoškolských skript, a celé je to zdlouhavé a nezáživné a nezábavné. Nicméně i přesto, že už vám odbornost textu přibližně v půlce bude opravdu lézt na nervy, musím uznat, že na druhou stranu je tohle kniha, ze které se dozvíte daleko víc než z kterékoli jiné, a vaše hlava si z ní stoprocentně vybere informace, které se vám chtě nechtě uloží do paměti. Určitým způsobem tenhle příběh předává poselství, které je do nebe volající, ale spousta lidí o něm nic neví. Což je samo o sobě dost do nebe volající taky. 
© POD LAVICÍ
Maira Gall a Adam Böhm