29/10/2016

V šedých tónech

Nádherná kniha o hrozných událostech
Autor: BJB

Sedím, bradu si podpírám rukou, koukám do prázdna a cítím, jak mi slzy stékají po tváři… Moje hlava to zkrátka stále ještě nedokázala zpracovat. Stále se ptám proč. A hlavně jak. Jak někdo mohl takové hrůzy provádět, ale především, jak to někteří lidé dokázali přežít? Ano, právě jsem dočetla knihu V šedých tónech od Ruty Sepetys.


Abych byla upřímná, chybělo málo a s dílem Ruty Sepetys bych se nikdy neseznámila. Když jsem hledala inspiraci na téma válka, několikrát na mě tato kniha vykoukla, anotace vypadala slušně, ale pak jsem se v některém z komentářů dočetla, že se jedná o YA literaturu, což mě ve vyhledávání informací o této knize zastavilo. Ne, že bych měla něco proti YA literatuře, zbožňuji fantasy a jako správná zástupkyně něžného pohlaví jsem nejednou šáhla po středoškolské lovestory, ale ve spojení s gulagy, tyfem, hladem, smrtí a nelidskostí se mi to moc nezdálo. Ovšem ouha! Jak jsem se pletla!

Osud prostě chtěl, abych si V šedých tónech přečetla, a proto mi ji úplnou náhodou přihrál do ruky (díkybohu!). Ze zvědavosti jsem knihu otevřela a okamžitě po první větě „Zatkli mě v noční košili.“ jsem věděla, že musím číst dál. A tak jsem se ocitla v roce 1941 a sledovala, jak NKVD vtrhla do relativně poklidného života patnáctileté Liny a společně s malým bráškou a matkou ji zatkli a odvlekli z bezpečí jejich domova pryč. Je zmatená, nechápe, co a hlavně proč se to děje, a ani ve snu by ji nenapadlo, že ji čeká deportace do pracovních táborů na Sibiři.

27/10/2016

Harry Potter a prokleté dítě

KATASTROFA NEBO BOŽÍ?
Autor: Valča
Ano, konečně jsme se dočkali osmého dílu. Ano, Harry Potter a prokleté dítě je konečně tady. Ale splnilo naše očekávání?


„Osmý díl“ Harryho je napsán jako scénář, což mě zpočátku mrzelo, na druhou stranu jsem si po pár stránkách zvykla. Knihu jsem přečetla opravdu rychle, jelikož text je, jak už bývá u divadelních her zvykem, rozčleněn do odstavců, z nichž bylo zřejmé, kdo co říká. Určitě tedy potěší všechny čtenáře, kteří nemají rádi tlusté a obsáhlé knížky. Málo textu, hodně mezer.
Ve scénáři se rychle střídají prostředí, prolínají se různá časová pásma, člověk se však někdy úplně ztratí a chvíli trvá, než zjistí, kdo je vlastně kdo a hlavně kde a v jaké realitě. Příběh je často doplněn o detaily toho, co se odehrává na divadelním jevišti.

18/10/2016

Spáleniště: Zkouška


Žádná pravidla neplatí. Pomoc nepřijde. Buď to zvládneš, nebo umřeš.

Autor: Baru



James Dashner podruhé opět nezklamal. Hned napoprvé, u Labyrintu, mne vtáhl do fascinujícího světa plného stvůr a nepořádku. U Spáleniště tomu nebylo jinak.

Už žádné upínání se na hlavní hrdiny. Začalo jít do tuhého. Každý může zemřít. Co se mě týče, tak toto prohlášení ani zdaleka nefungovalo. Hrdiny Jamese Dashnera si prostě nemůžete neoblíbit. A tak se stalo, že jsem pak při každém sebemenším náznaku nebezpečí lapala po dechu a modlila se, aby to náhodou neschytal Newt nebo Jorge. Thomas mi byl sám o sobě nesympatický už od začátku, což mne teď s odstupem času na jeho důležitou roli doopravdy mrzí. U Teresy jakbysmet. Vadí mi, že se oba od začátku chovají tak důležitě. A nevěří ani sami sobě, natož abychom jim věřili my, čtenáři. Bylo by ale dobré představit Vám dvě úplně nové postavy, které v příběhu ztvárnily také docela velkou roli. Jde o Jorge, sympatického staršího pána, který se moc rád označuje raplem. Jako druhý nováček se zde objevila Brenda, až příliš emociální puberťačka ve věku Placerů. Docela mi vadilo, že se ke každému upínala, a její chování bylo téměř nepředvídatelné. Ale to je věc názoru. Tyto dvě postavy sehrály v příběhu opravdu důležitou roli a věřím, že o nich ještě hodně uslyšíme.

Labyrint: Útěk


ZLOSIN je přece dobrý! Nebo ne?

Autor: Baru


Na knihu mne nalákal film, který jsem ještě před přečtením zhlédla a upřímně jsem z něj byla nadšená. Nic ale nedokáže popsat mé pocity po přečtení této báječné knížky, která se filmu prostě nemůže rovnat. Teď už to chápu. Nikdy nechoďte do kina na film podle knižní předlohy dřív, než si ji přečtete.

„Víc než kdy jindy chápal touhu Placerů po objevení cesty z Labyrintu. Nešlo jen o únik. Poprvé pocítil chuť pomstít se lidem odpovědným za to, že ho sem poslali.“

Aristoteles a Dante objevují záhady vesmíru


Dva protiklady a přátelství na celý život

Autor: Baru


Aristoteles je obyčejný teenager. Náladový, samotářský a naštvaný na celý svět. Dante je jeho protikladem. Neustále veselý a optimistický kluk. Ale i on je nejraději sám. Ari neumí plavat, Dante ano. Ari si o svém životě myslí, že je na houby, zatímco Dante si ho užívá plnými doušky. Ari nemá moc zálib, Dante rád kreslí a plave. A přestože by se tak na první pohled mohlo zdát, že ti dva nemají vůbec nic společného, v momentě, kdy se potkají, odstartuje mezi těma dvěma přátelství, takové, které setrvá po celý jejich život.

Příběh je vyprávěn z perspektivy Aristotela. Pro mě to byl sice na začátku šok (čekala jsem, už podle názvu, že knihu budou prolínat pohledy obou hlavních postav), ale později jsem za to byla ráda. Kdyby měl v tomhle příběhu hlavní slovo i Dante, už by to nebylo ono.

Spočítej hvězdy


Tvá bezpečnost spočívá ve tvé nevědomosti

Autor: Baru



Román Spočítej hvězdy autorky Lois Lowry, známé především díky knize Dárce, se odehrává v nacisty okupovaném Dánsku roku 1943. Teprve desetiletá Annemarie žije se svou sestrou a rodiči pokojně v maličkém bytě v centru Kodaně, a kromě vojáků hlídkujících na každém rohu si válku skoro neuvědomuje. Když ale Němci začnou pronásledovat Židy a na ulicích se začne schylovat k nečekaným událostem, Annemarie myslí na jediné – musí zachránit její nejlepší kamarádku, Židovku Ellen.

Spočítej hvězdy je má srdcová záležitost. Přestože jsem tu knihu četla několikrát, pokaždé mě silně udeřila její myšlenka, pokaždé jsem měla slzy na krajíčku, a i když jsem přesně věděla, jak to nakonec dopadne, pokaždé se ze mě stal uzlíček nervů čekající na to, co přijde dál. Tuhle knihu bych mohla číst klidně třikrát ročně a věřím, že by mne ani po dlouhých letech neomrzela. 

17/10/2016

Eleanor & Park


Láska hory přenáší a ne, že ne….

Autor: Eli



Tato knížka vypráví příběh dvou šestnáctiletých studentů, kteří jsou už na první pohled každý jakoby z jiného světa. Přesto, nebo možná právě proto, k sobě najdou cestu a zjistí, že se bez sebe neobejdou.

Eleanor je ze zvláštní a docela dost problémové rodiny, jestli vůbec můžeme mluvit o rodině. Zvláštní je i sama Eleanor. Má svůj styl oblékání a účesů, tváří se, jako by se jí nic netýkalo, jako by ji nemohlo nic rozhodit. Vypadá to, že chce být jiná, že nechce zapadnout, že o nikoho nestojí. Eleanor není milá a opravdu působí jako výstřední podivín nebo někdo z jiného světa. Ale už dost negativ. Eleanor se nebojí být sama sebou. Je chytrá a uvnitř citlivá a i přesto, že je tak zvláštní, si dokáže získat pozornost a obdiv některých lidí.

16/10/2016

Zlodějka knih




Kdo by nechtěl krást knížky?

Autor: Baru

Přiznám se Vám hned na začátku. Z téhle knihy jsem byla úplně hotová. Silný, poutavý a reálný příběh mě ihned vtáhl do sebe a já jen těžko hledala cestu ven.
Liesel Memingerová byla od začátku hodná holčička, ovšem nějaký ten nádech rebelie jsem u ní přeci jen vycítila. A naprosto oprávněně. Na její věk mi díkybohu nepřišla nijak příliš dětská a já si prostě užívala všechen ten čas s ní. Uměla mě rozesmutnět, rozplakat, rozesmát. A to knižní hrdinové umět mají.

JACKABY


Podivíni nadevše

Autor: Baru

Knížky Doyla jsem nikdy nečetla, Doctor Who jde tak trochu mimo mě a Benedict Cumberbatch se mi do role Sherlocka vážně nehodí. Takže mi hned ze začátku bylo jasné, že s Jackabym si do oka příliš nepadneme. Jak moc jsem se mýlila!

Příběhu dominuje detektiv Jackaby, podivín s černou čupřinou, společně se svou asistentkou Abigail Rookovou, jež zbožně sleduje kolemjdoucí s koženými zápisníky. Je s podivem, že přestože vztah mezi těmito hrdiny není nijak zvláště důvěrný a má své mouchy, čtenář si je snadno zaškatulkuje do seznamu svých oblíbených literárních dvojic. A přestože jsem k Jackabymu ze začátku přistupovala dosti skepticky a během příběhu jsem si kvůli mnoha jeho činům rvala vlasy, dokázal si mne získat. Na rozdíl od slečny Abigail, se kterou jsem se moc v lásce neměla (dokáže mě někdo přesvědčit, že neexistuje syndrom kožených zápisníků? Protože jestli ne, tak už vážně nevím, jak si mám počínání A. Rookové vysvětlit).

Hvězdy nám nepřály


Náklonnost hvězd neovlivníme. Některé jsou doslova nepřející.

Autor: Baru


Nepopsaný list papíru je vždycky metaforou nového začátku. Hned tady se ale pozastavím – jakou metaforou vyjádříme konec? Udupanou hlávkou čínského zelí? Nebo papírem, který už je popsán až po okraj?

Takovým příkladem nepopsaného listu je dvanáctiletá Hazel Grace Lancasterová, i čtrnáctiletý (můžeme se o tom jen dohadovat, samozřejmě) Augustus Waters. Pak přejde prostinký rok a v životech těchto obyčejných teenagerů se něco změní. Radost přejde v bolest, smích, v pláč.

12/10/2016

NOCTE


Nocte
Krutá fantazie nebo zvrácená realita?
Autor: Baru


Sourozenci Calla a Finn jsou jako dvě poloviny propojené neviditelnou šňůrou. Dvojčata. Když jedna polovina celku nefunguje, nemůže spolehlivě fungovat ani ta druhá. A tihle dva jsou přesně ten případ. Finn je totiž blázen.

Vkládala jsem do Nocte hodně nadějí. Z jedné strany mě příjemně překvapila, z druhé patřičně zklamala. Vytřela mi zrak? Ne. Je příběh tak zvrácený, jak tvrdí sama autorka? Ne. Je ta knížka tajemná? Trochu. Překvapila mě? Naprosto.

DIVERGENCE

… aneb odlišnost není vždy vítaná
Autor: Zuzka


 Izolované Chicago, které podle popisu v knize vyhlíží jako po vybombardování, už na začátku pokládá otázky - co se stalo? A proč? Na to si ale musí čtenáři chvíli počkat.

Pět možností. Pět druhů budoucího života. Představte si, že se musíte rozhodnout, jestli opustíte rodinu, abyste žili tam, kde se to pro vás hodí, nebo zůstanete, i když nebudete šťastní. Beatrice je jedna z mnoha, kteří si museli vybrat. Buď zůstat s rodinou, nebo se podřadit jedné určité frakci, jednomu určitému životu.

© POD LAVICÍ
Maira Gall a Adam Böhm