Prostě
jsme se s tím svezli
Autor:
Baru
Dokumentární film Jeden německý život je rozhodně jedním z mála velice působivě
natočených snímků, ve kterém ani tak nejde o fakta, jako o efekt, kterým na
diváka působí. Černobílé záběry na 105 let starou nacistickou sekretářku, která
popírá jakoukoli vinu na spoluúčasti na nejbrutálnějším světovém zločinu, jsou
nejen geniální a dech beroucí, ale kouká z nich upřímnost a ve vás vře
milion rozporuplných pocitů, které byste chtěli umět vyjádřit. Kniha na motivy
tohoto filmu je sestavena na základě výpovědi, kterou Brundehilde Pomselová poskytla tvůrcům, obohacena o dodatky současného
německého politologa a historika Thore D.
Hansena, který na ni vnáší světlo z pohledu nejaktuálnější politické situace
ve světě.
Pojďme si tuto ženu, o které bude
v následujících řádcích řeč, krátce představit. Brundehilde Pomselová byla
svého času nejlepší „kancelářskou krysou“ napříč Berlínem. Svou pozici si
budovala pomalu, ale jistě, a při výběru pracovního stolu na svůj status moc
nekoukala – jednoduše ji zajímal plat a dostatečně příjemné a luxusní
prostředí, ve kterém bude pracovat. Začínala jako obyčejná písařka
v Říšském rozhlasu, během pár let pak byla schopna dopracovat svou kariéru
až do soukromých kanceláří Josepha Goebbelse a až do roku 1945 se pohybovala
mezi nejvyšší nacistickou elitou.
Roky přepisovala nejdůležitější dokumenty
této totalitní ideologie, roky měla přístup k zakázaným sejfům, večeřela
s velkými nacistickými zvířaty u jednoho stolu. Přesto svou vinu jakkoli
popírá.
Na poměrně malém počtu stran hlavní autorka
věrohodně líčí své dětství, zkušenosti z různých pracovních pozic od práce pro
židovského advokáta až po místo na ministerstvu propagandy, konec války,
následné zajetí a deportaci do sovětského politického tábora, návrat na svobodu
a nakonec to, jak lehkomyslnost, sobeckost a apolitismus tehdejších Němců
vznítila plamínek, z nějž se během nepozorné chvilky stal požár, který již
nebylo v jejich silách uhasit.
„Politika
nás nezajímala. A právě to se později ukázalo jako zásadní problém.“
V německém životě se ani tak nejedná o to,
jak moc výpovědi Pomselové věříte, či ne. Její vyprávění vás nutí zamyslet se
nad tím, co byste dělali, kdybyste se na jejím místě ocitli vy. Obětovali byste
veškerou svou lidskost pro kariérní a materiální úspěch stejně jako ona? Nebo
byste se vzepřeli veškerým tehdy jasně stanoveným morálním zásadám?
„Byla
to prostě tak trochu elita. Už proto bylo příjemné tam pracovat. Všechno bylo
přívětivé, mně se tam líbilo. Hezky oblečení lidé, přátelští lidé. Ano, byla
jsem v té době ještě hodně povrchní, hodně hloupá.“
Pomselová sama sebe po celých 106 let stále
označovala za naivní, lehkomyslnou a hloupou ženu s nulovým zájmem o politiku
a dění kolem sebe, zaměřenou pouze na svou svůj osobní úspěch a materiální
zabezpečení. Přesto mě stále nutí pokládat si tutéž otázku – jestliže byla
Pomselová tak naivní a hloupá, jak říká, jak může tak vehementně popírat, že se
na ní tehdejší okolní vlivy ideologie nepodepsaly?
Jestliže do světa prorazila nějaká lépe
vyobrazená autobiografie, zatím o ní nevím. Tato kniha mi poskytla úžasnou
možnost pohlédnout na tuto historii z úplně jiných úhlů, a přestože nebyla
napsaná nijak zvlášť čtivě, můj zájem o ni ze stylu toho příběhu jednoduše
vyplynul.
Jeden
německý život Pomselovou nijak neodsuzuje ani nekritizuje,
naopak její výpověď bere jako stěžejní bod pro otázky, které bychom si poslední
dobou neustále měli pokládat. „Jsou obavy, že se mohou dějiny opakovat, příliš
přehnané? Anebo jsme již dávno překročili hranici, za níž už novou epochu
totality a autoritářství nedokážeme zastavit? A jestliže chceme Brundehilde
Pomselovou odsoudit za pasivní spoluúčast, pak se nám nevyhnutelně vnucuje
otázka, zda se naše chování v dnešní době nějak zásadně liší od pasivních
spoluúčastníků v Třetí říši. Nedospěli jsme už dávno k mnohem větší
formě ignorance a lhostejnosti ke světovému dění? A nejsme to momentálně my,
kdo odvrací zrak?“
No, přemýšlejme o tom.
Děkujeme
společnosti Euromedia Group, a.s., za poskytnutí recenzního výtisku.
Žádné komentáře
Okomentovat