Vražda v Orient-expresu

Vražda v Orient-expresu jako naprosto geniální musthave úplně pro každého

Autor: Baru

Přestože jsem již za několik let obsese čtením prostřídala v rámci mého vlastního samozvaného programu „začni číst trochu dospělejší literaturu“ fakticky hodně žánrů, označovat se za fanouška detektivek jsem ještě nikdy neměla tu čest, a co vám budu povídat, za život jsem jich přečetla asi tolik, že bych to dokázala napočítat na prstech jakékoli postavy ze Simpsonů, protože ty je maj, kdovíproč, vždycky jenom čtyři. Stejně jako tento žánr pro mne byla i Agatha Christie velká neznámá a ve spojení s těšením se na filmovou rekonstrukci mého milovaného Kennetha Branagha (mimochodem, právě startuje v kinech a neměli byste si ji nechat ujít), novým vydáním této knihy Knižním klubem a naprosto báječnou obálkou bylo rozhodnuto.

Jugoslávská železnice zavalená sněhem, na které společně s Orient-expresem v závějích sněhu vězí 16 cestujících.  Záhadná skvadra lidí naprosto odlišných národností a sociálních skupin nepochopitelně zcela náhodně umístěna do jednoho vagonu na trase Istanbul-Calais. Ruská kněžna a její německá komorná, maďarský hrabě s hraběnkou, tajemník a anglický komorník, švédská misionářka přátelící se s upovídanou zasloužilou Američankou, italský gangster, ledově vypadající Angličanka a armádní veterán. A pak je tu vlastně jeden zavražděný muž. A jeden geniální vyšetřovatel. Hercule Poirot. 

Krverůž

Fantom opery trochu jinak

Autor: Olivka

Rune je talentovaná operní zpěvačka. Svůj nádherný hlas však nevnímá jako dar, ale spíše jako prokletí. Její matka ovšem na nějaké povídačky o prokletích nevěří a je si jistá, že za Runiny stavy může pouze její silná tréma. Proto jí přihlásí na prestižní konzervatoř Krverůž ve Francii, o které se proslýchá, že v ní žije proslulý Fantom opery. Rune však není, jak to už to u náctiletých YA hrdinek bývá, z této tajemné a strašidelné školy vůbec nadšená. Brzy navíc začne zjišťovat, že povídačky o Fantomovi jsou pravdivé, a ona sama se stává hrdinkou dost děsivého příběhu.

Krverůž je, jak už určitě tušíte, retelling známé knihy od Gastona Lerouxe -  Fantom opery. Dobrovolně se přiznám, že jsem tuto knihu nikdy nečetla a ani jsem neviděla známý muzikál. Požitku z této knihy mi to ale určitě neubralo.

Anita Grace Howardová do knihy zakomponovala vše, co se očekávalo: tajemnost, napětí, prokletí, pohnuté osudy, temnou minulost i romantiku. Bohužel mi to všechno dohromady přišlo trošku jako klišé a fantom opery společně s energetickými upíry mi přišel až moc překombinovaný. Navíc jsem měla pocit, že Runiny reakce někdy nebyly dost věrohodné. Kdybych já ze dne na den odhalila svůj původ, určitě bych nereagovala tak klidně. Postava Rune se mi přesto moc líbila a ocenila jsem, že v knize byly i kapitoly psané z pohledu Trna, kterého jsem si od začátku zamilovala. Vůbec nejlepší ale bylo to, že v knize konečně nebyl žádný milostný trojúhelník a děj se odehrával ve Francii, což jsem jako známý frankofil velmi ocenila.  

Verum

Důmyslná hra se čtenářem

Autor: Baru

Je už to nějaký ten pátek, co se mi pod rukama během pár hodin mihla Nocte, a já se rok a půl po přečtení znova utvrzuji v tom, že je to jedna z knížek, na kterou prostě nezapomenu, přestože je to fantasy & tuctovka & už to není tak úplně můj styl. Nad tím, jestli si přečtu její pokračování, jsem dumala fakt dlouho, protože chápejte. Jedno moje já chtělo prostě na Nocte v blažené nevědomosti zapomenout, druhé říkalo, že se potřebuju dozvědět úplně všechno, co nevím, a třetí říkalo, ať na to velice rychle zapomenu, protože na poslední díl této trilogie pak stejně budu čekat zase asi tak dalších milion roků, že jo.

Jak je patrné, ukázalo se, že jsem se zase nechala zviklat. Verum je knížka, která sice patřičně ztenčila počet svých stránek, nicméně stejně jako její předchůdkyně bravurně dbá na čtenářovu nevědomost, popohání ji čtivost a konec čeká stejný plot twist jako první díl. Autorka Courney Cole je neuvěřitelně dobrá hráčka a se čtenářem hraje důmyslnou hru, ve které je neustále o několik kroků napřed. A vy nad ní zkrátka nemáte šanci vyhrát.

Čtenář tak absolutně neví, která bije, ale ne že by mu to nějak zvlášť vadilo, čtivost Verum mu totiž prakticky nedá klidný prostor na přemýšlení. Něco vás stále popohání vpřed a vy netušíte co, protože děj se odehrává na jednom místě, tak trochu stále stojí na tom samém a tuny akce rozhodně není přívlastek, který by ho vystihoval. Jenže je tu něco, co si neustále udržuje vaši pozornost. Touha po odpovědích.

„Je tohle realita?“ zeptám se ho. „Protože já už někdy nepoznám ten rozdíl.“

Verum není bůhvíjak tajemná, zvrácená nebo depresivní kniha, jak vám mnozí mohou tvrdit. Je prostě jen nepochopitelná. Zanechá ve vás zmatek, šok a snahu rozuzlit něco, co zdánlivě nedává smysl.