06/01/2018

Zachrání doktor Proktor Vánoce?

Doktor Proktor je zpět!

Autor: Kája

Všichni určitě znáte doktora Proktora (pokud ne, rychle to napravte). To je ten pán, co vynalezl prdicí prášek, vanu času či odvrátil konec světa. Ovšem tentokrát stojí před doposud největším oříškem, musí totiž se svým přáteli zachránit Vánoce!


Přesně tak. Doktor Proktor, hubený čahoun s plaveckými brýlemi, nejhodnější holčička Líza a snad ten nejmenší pihovatý chlapec Bulík musí nějak zařídit, aby Vánoce mohli opět slavit všichni. Došlo totiž k tomu, že pan Tráne, který je mimochodem velmi bohatý, ale také pořádně chamtivý, koupil Vánoce a veškerá práva k nim od norského krále. Krále, který je velmi naivní, důvěřivý, nakupuje na internetu a jeho největší starostí je zahrát si nejnovější hru na playstationu (ano, na playstationu). Ptáte-li se, jestli může král prodat Vánoce, tak může. Nabyl totiž dojmu, že je nejblíže severnímu pólu, proto mu Vánoce patří a může si s nimi tedy nakládat, jak se mu zachce. A zpeněžil je za celých sto padesát milionů korun.

Od té chvíle mohou slavit Vánoce jen ti, kteří utratí deset tisíc v obchodech pana Trána, nového majitele Vánoc. Ostatní nesmějí slavit, zpívat koledy, ani si přát krásné svátky, a to bez výjimky. Nemáte dostatek peněz? Bohužel. Pro vás Vánoce neexistují. A pozor, na vše dohlíží vánoční policie. 

Doktor Proktor, Líza a Bulík se s tím však odmítají smířit. Rozhodnou se, že musí nějak zařídit, aby Vánoce mohli slavit všichni. Vydávají se proto za Stanislawem, vánočním skřítkem, od něhož očekávají pomoc. Neočekávejte však vánočního skřítka, jak ho znáte z jiných příběhů. Stanislaw vyhořel. Vánoce, které tolik miloval, se pro něj staly noční můrou. A vše způsobily před pětadvaceti lety mikrovlnky. Své deprese zahání večer co večer u piva v hostinci U osamělého náhrobku. Je vám tedy jasné, že naši přátelé stojí před nelehkým úkolem.

Jakmile Líza odešla po schodech nahoru do pokoje, usadila se matka opět s pletením. „Líza projevuje enormní zájem o svět, životní prostředí, bídu, mír a tak,“ pronesla.
„Hm,“ opáčil velitel a dál listoval novinami. „Možná ten plně automatický kulomet, který pro ni mám k Vánocům, nebyl až taková trefa do černého.“
Matka složila pletení do klína. „Arnolde! Snad jsi jí vážně nekoupil plně auto…“ Zastavila se, když si všimla, že manžel noviny sklonil a zadíval se na ni. „Aha… on to byl vtip,“ vykoktala.

Jo Nesbo je znám svými drsným krimi, ovšem prostřednictvím příběhů o doktoru Proktorovi nám ukazuje svou druhou stránku – to, jak se umí přiblížit dětskému čtenáři. Vytváří totiž příběhy plné dětské fantazie, humoru, který se dospělým někdy nemusí moc zamlouvat, ale děti ho milují. Skutečně. Smějí se, když hrdinové musí použít prdicí prášek, když jsou Bulíkem popisováni pesopýři či žirafy vampýří a to již nezmiňuji salvy smíchu v pasážích se Stanislawem.

„A tihle pesopýři tam tedy sáli lidem krev?“
„Krev?“ svraštil Bulík čelo. „Proč by měli sát krev? Mluvíme o křížencích psa. Kadili!“
„Ehm… kadili?“ obrátila se Julieta tázavě k doktorovi Proktorovi. „Viktore, můžeš mi to přeložit do francouzštiny?“
„Později, miláčku.“
„A všechno to padalo pěkně dolů,“ dodal Bulík a položil ruce na hlavu. „Lidem do vlasů, na klobouky, na pleš, do zahrad, na terasy i do bazénů. A přitom nešlo o žádné domácí čoklíky, po kterých by páníčkové hned všechno posbírali do igelitových pytlíčků. Výkaly se leckde vršily do metrové výšky. Lidem na té hnědé mazlavé hmotě ujížděly nohy, brodili se jí a někdy se v ní i utopili. A ten smrad! Mimochodem, dá si ještě někdo trochu rýžové kaše?“

Přestože celý příběh stojí na osobitém humoru a práci s dětskou fantazií, má kniha i hlubší význam. Nenápadně poukazuje na to, jak se Vánoce změnily. Lidé si již neužívají pohodu a klid, ale neustále se za něčím honí, nakupují hromady (mnohdy zbytečných a drahých) dárků. Zkrátka se nám vytrácí ten pravý duch Vánoc.

„Ano, byl jsem zkrátka šťastný,“ pokračoval Stanislaw. „Protože tehdy být vánočním skřítkem bylo fajn, chápete? Lidé se radovali i ze sebemenších drobností a vánočního skřítka milovali, děti i dospělí, muži i ženy.“

Příběhy doktora Proktora jsou sice určeny pro děti, ale věřím, že své si v nich najdou i dospělí. Kromě toho, že se u knihy skutečně pobavíte, vás kniha donutí se zamyslet nad svým posláním. Zvláštní, kolik moudra nalézáme v dětských knihách, nemyslíte?


Děkujeme společnosti Albatros Media a.s. za poskytnutí recenzního výtisku.

Žádné komentáře

Okomentovat

© POD LAVICÍ
Maira Gall a Adam Böhm