07/02/2018

Kryptoportál

William Wenton se vrací!

Autor: Kája

Vy, kdož jste četli mou předchozí recenzi na Zloděje luridia (první díl této série), víte, že jsem byla z knihy naprosto nadšená a musela jsem se okamžitě pustit do dalšího dílu. Ale znáte to… Všichni se po nadšení z první knihy bojíme té následující. Jsme nahlodávání tím, jestli se autorovi podaří udržet vysokou laťku. A nejinak tomu bylo ve chvíli, kdy jsem se pouštěla do Kryptoportálu, tedy dalšího dobrodružství Williama Wentona.


Do příběhu se vracíme v podstatě tam, kde jsme ho opustili. William je zpět v Norsku u svých rodičů, opět chodí do školy s protivným obtloustlým učitelem Humburgerem, ale tentokrát již nemusí skrývat svou identitu. Všichni vědí, že je to ten slavný William, ten, který rozluštil Nemožnost.

Problém nastane ve chvíli, kdy začne dostávat podivné záchvaty, jejichž příčinu nikdo nezná. William se tedy musí vrátit zpět do institutu, kde je však všechno jinak, než si pamatoval. V institutu byla totiž nařízena přísná bezpečnostní pravidla kvůli Abrahamu Talleyovi a podivným událostem, které se k jeho osobě pojí. 

Bezpečnostní pravidla Williamovi sice ztrpčují život, ale nejsou jeho největším problémem. To, s čím se musí vypořádat především, je, komu může věřit a kdo mu naopak lže. A co je vlastně ten kryptoportál? A kde je zase dědeček?

A já vám právě můžu slavnostně sdělit, že Bobbie Peers nezklamal a vytvořil snad ještě lepší příběh (pokud to je vůbec možné)!

Bobbie Peers je vskutku mistr akce. Svým vyprávěním vás vtáhne na horskou dráhu událostí a nepustí, dokud vše neskončí. Během téhle akční jízdy ani nemáte čas se nadechnout, prostě jen hltáte každou stránku a nemůžete přestat.

Opakují se prvky a prostředí z předchozího dílu, které jsou však tentokrát více rozvinuté a troufám si říci, že i lépe propracované. Samozřejmě se není čeho bát, opět se setkáváme se starými dobrými známými – upovídanými dveřmi, nebojácnou Iscií, roztržitým Benjaminem Slappertonem, Fritzem Goffmanem, otravným Freddym i podezřelými zrzavými řidiči. Všechny však poznáváme v nových situacích a můžeme si tak o nich udělat lepší obrázek. Objevují se však i zcela nové postavy, doposud neznámé typy robotů, přístrojů a také se dostáváme do nových prostředí.

„Ticho!“ křikl otrahobot. „A narovnat se!“ William sice nechápal, jak se situací souvisí jeho držení těla, ale napřímil se.
„Fajn,“ řekl ostrahobot a přijel blíž. „A teďka budeš skákat, plácat se do břicha a zpívat – Pal, chlapec švarný, slípky své vyhnal…“
William zaváhal. A ostrahobotem nebylo něco v pořádku. Způsob, jakým mluvil, William poznával. „Dveře?“ zeptal se nejistě.
Ostrahobot neodpověděl. Chvíli na Williama hleděl.
„Co nás prozradilo?“ ozval se nakonec a znělo to trochu zklamaně. „To – Pal, chlapec švarný?“
„Taky,“ přikývl Willia. „Co děláte uvnitř ostrahobota?“
„Zařídily jsme si přesčasy,“ odpověděly dveře. „Potřebovaly jsme si trochu přivydělat a dát si do pořádku účty.“

To, že nás autor umí pořádně napínat, už zřejmě nikoho nepřekvapí, ale nesmím opomenout i laskavý humor, který používá tak akorát.

Co mě v Kryptoportálu oproti Zloději luridia mile překvapilo, byly ilustrace. V předchozím dílu sice nějaké byly (slovo nějaké je, myslím, velmi výstižné), tentokrát si s nimi však Kniha Zlín více pohrála, za což jsem velmi ráda.

Jak už jste jistě pochopili, jsem z této série naprosto nadšená a cpu ji každému na potkání, protože příběhy Williama Wentona skutečně stojí za to. A pokud jste se do ní ještě nepustili, neváhejte, v opačném případě byste o hodně přišli. A mimochodem, viděli jste ty úžasné obálky?


Děkujeme společnosti Albatros Media a.s. za poskytnutí recenzního výtisku.

Žádné komentáře

Okomentovat

© POD LAVICÍ
Maira Gall a Adam Böhm