Stín větru

Kniha je jako zrcadlo, v němž spatříme pouze to, co v sobě nosíme.

Autor: Bára

Román Stín větru z pera Carlose Ruize Zafóna není žádnou novinkou, vyšel u nás již v roce 2008, ale Knižní klub se jej rozhodl vydat znovu. Proč? Jakmile si ho přečtete, bude vám to naprosto jasné. Jedná se totiž o skvost současné španělské literatury.

Autor celý příběh zasadil do čtenářsky velmi atraktivního prostředí, totiž Barcelony v 1. polovině 20. století, kterou tou dobou cloumá občanská válka a následně totalita generála Franca. Vypravěčem a zároveň hlavní postavou je Daniel Sempere, jehož jako malého chlapce otec zavede do tajuplného pohřebiště zapomenutých knih – místa, kde strážci dbají na to, aby knihy, které už byly téměř zapomenuty, měly stále naději, že se jednou dostanou do rukou nového čtenáře. Daniel si náhodně vybere knihu Juliána Caraxe, Stín větru. V té době ještě netuší, jak mu kniha změní život. 

„…jen málo věcí dokáže poznamenat čtenáře tak jako první kniha, která si najde cestu k jeho srdci. Tyto první obrazy, ozvěna slov, o kterých si myslíme, že zůstala za námi, nás provázejí po celý život a budují v naší paměti zámek, ke kterému se dříve či později vrátíme.“

Během knihy sledujeme Danielovo dětství, dospívání a vstup do dospělosti. Daniel je přečteným románem natolik uchvácen, že se rozhodne pátrat po autorovi, Juliánu Caraxovi. Brzy Daniel zjišťuje, že kolem Caraxe se hromadí nespočet záhad a tajemství, která ovlivňují život všem, kteří po něm pátrají. Odhaluje příběh tragické lásky, bolesti, samoty a nepochopení. A co hůř, Danielův osud se začíná velmi nápadně podobat právě tomu Caraxovu.

Carlos Riuz Zafón píše velmi krásným poetickým jazykem, který se velmi často dostává do kontrastu s hrůzami příběhu, přesto toto spojení neuvěřitelně funguje. Pracuje s několika dějovými linkami, které důmyslně proplétá, čtenáři jsou naznačovány různé odbočky v příběhu, které vás drží neustále v napětí a nutí vás část dál a dál.

Zafón prostřednictvím svého vypravěčského umu vytvořil neskutečně čtivý román, který je žánrově na pomezí thrilleru, detektivky i gotického románu.

Za pozornost stojí i skvěle vykreslené postavy. Daniel, který se v raném dětství musí vyrovnat se ztrátou matky, najít si cestu k otci, překonat strach postavit se problémům čelem a najít svou osudovou lásku. Fermím, oběť frankistického režimu, který s ironií, ale i určitou moudrostí trousí postřehy o životě. A v neposlední řadě Fumero, sadistický policejní inspektor, představitel totality v tehdejším Španělsku.

„Nikdy nikomu nevěř, Danieli. Zvlášť ne těm, které obdivuješ. Takoví ti zasadí ty největší rány.“

Stín větru je jedinečná kniha. Je to příběh o prokletých knihách, o člověku, který je napsal, o zradě, ztraceném přátelství, o lásce, nenávisti a o snech, které žijí ve stínu větru.

Stínvětru / Carlos Ruiz Zafón / Knižní klub / 2018.

Děkujeme společnosti Euromedia Group, a.s., za poskytnutí recenzního výtisku.